NAROZENINY důvod k zamyšlení

Dnes mám narozeniny.  
Proč vám to říkám?

Uvědomila jsem si, že už nejsem tak mladinká, abych mohla čekat, co přijde a pak si říct, že to zrovna není ono... Prý je to ústřední téma středního věku -  takže nejsem sama, kdo ho řeší. Většina mých klientů (jsem koučka) přichází, protože chce (více) smysluplnou práci, vztahy... - chtějí nejen snít a plánovat, ale hlavně žít, co je těší a uspokojuje. Předpokládám, že z podobného důvodu čtete můj blog - hledáte inspiraci, sbíráte odvahu a čas. Možná vás zajímá, co a jak řeší druzí.  (A/nebo jste mí přátelé, chcete mě podpořit & jste zvědaví, co ze mě vypadne :-) To je ambice tohoto blogu. Místo univerzálních mouder a citátů dávám k dispozici své objevy a radosti i chyby a faux pas. Doufám, že vás něco osloví a pokud náhodou trpíte perfekcionistickými nároky na sebe a druhé, trochu se vám uleví.

Zpátky k narozeninám. Mám před sebou poslední rok začínající trojkou. Dala jsem si rok a Projekt 40. Chci v něm zkoušet, objevovat - žít spokojeněji. Ideálně v nastoleném trendu pokračovat v letech začínajících čtyřkou (dá-li Bůh i více). A prostřednictvím blogu dávám v plén.

Dnes oficiálně začínám :)

Přemýšlela jsem o svých 9 posledních letech… byla to JÍZDA! :-) 

Ve 30 se mi narodil první syn, ve 32 druhý. Těch 9 let bylo převážně o nich. Nelituji jediného dne. Výsledky jsou různé, ale pocit dobrý. 

Investice do manželství: no, nebylo moc času... navzájem jsme si hlídali a opečovávali děti... A ten společně prožitý adrenalin kolem nich! :-)

Ve 33 jsem objevila koučování a v 35 začala v koučování regulérně podnikat. Koučování byla a je láska na první pohled. Podnikání spíš nutnost než touha. Rozhodla jsem se po zralé úvaze: chci koučovat a lektorovat, potřebuji částečný úvazek a flexibilní pracovní dobu, abych mohla být s dětmi, když je třeba. (Nejsem hyperprotektivní matka, ale mám dítě se specifickými potřebami a svou potřebu užít si kluky, dokud to jde.) Volba zatím jasná.

Chybí mi týmová práce (teď si užívám v projektu Káva s koučem). Nebaví mě dělat všechno a sama - být nejen koučka a  lektorka, ale také obchodnice, marketerka, administratorka a kdo ví, co ještě. Ale snažím a učím se. OBROVSKÝ!!! prostor pro změny. Jen nutno brát v potaz, že pracovní očekávání (nepřiměřená mým aktuálním možnostem) bývají zdrojem mé nepohody.

Ve finále (?!), krom rodiny a klientů jsem tu taky JÁ. Nejsem perpetuum mobile - musím mít z čeho brát. To jsem flákala nejvíc. Vím, je to klišé… ale je to tak :-). Všechno už nejde samo a snadno (třeba brzké vstávání!). Velkou výzvou je pro mě přijmout určitá zdravotní omezení, místo abych s nimi bojovala. A vedle fyzické stránky je tu psychická a duchovní - zdroj jistoty, síly a orientace v životě. Prý je  "duchovno všude a ve všem". Já vím, že je to křehká květinka - bez péče chřadne a zarůstá plevelem. Na SEBE chci zaměřit více pozornosti.

ZAČALA JSEM - zjistila jsem, jak si stojím, že jsem ve středním věku  -  začala o něm přemýšlet a psát blog. Napsala jsem, že chci objevit Instagram - objevila a jsem nadšená!!! Taky jsem jsem napsala, že chci denně prožít něco pěkného a večer si to připomenout. I to je paráda - opravdu doporučuji! Minimálně 2 x denně trocha radosti a motivace zařídit si něco i na zítra. (Tou radostí bývají i fotky na Instagramu, letní procházka po Náplavce, nebo fotky z dovolené, když byly klukům 3 a 1 rok. … Je to různé, poměrně snadné a moc fajn.)  

Resumé:

Do dalších narozenin nechci urvat vše, kde jsem nabrala skluz. Chci objevovat SVÉ smysluplné cíle a DĚLAT k nim vedoucí kroky. Nutným předpokladem je zpomalit a být citlivá k sobě a svým potřebám. To mi jde dobře, když jsem vyspaná - kámen úrazu. Dilema: jít si lehnout a ráno být  fit nebo využít potřebný tlak a klid, když děti spí a odvalit co největší porci úkolů… Obvykle volím B s vědomím, že A je udržitelnější. Láká mě a zkouším to.

Trochu doufám, že krokem k tomuto cíli by mohlo být lepší plánování. Plánovat si  den večer namísto rána, kdy nejsem zrovna svěží. Inspirovalo mě i toto video Marie Forleo:

Tedy, chci si darovat trochu víc spánku. Každá minuta se počítá :-). A další cíle a kroky budou následovat. Mám na to rok ;-)

A co vy? Co si pro sebe přejete? Budu ráda, když napíšete do komentářů nebo na  Facebook.

_____________________________
PS:

FOTO - děkuji za všechny krásné kytky klukům ze Serafínu a za fotky svých kluků divokých Honzovi Tichému http://www.fotograftichy.cz/

 

STUDENÁ SPRCHA

Aneb O VÝZNAMU KRÁSY PRO ŽIVOT VŠEDNÍ I SVÁTEČNÍ

Jsem na dovolené.

Přijela jsem unavená - nikoli jen dlouhou cestou. Snaha všechno stihnout - v práci, s dětmi... Taky jsem měla v plánu "něco málo tady udělat" - když je tu internet... Znáte to, ne ;-)

Jasně, na dovolené se má odpočinout, nabrat sil... Ale mně se tentokrát opravdu nedařilo vypnout.

Jsme v milovaném Toskánsku. Přijeli jsme za krásným mořem a plážemi, za jídlem, jednoduchým a přesto gurmánským zážitkem, za vínem, plné a výrazné chuti i barvy, městy a vesničkami s architekturou a uměním krásným, že se tají dech (tentokrát nás okouzlila Lucca a mě na druhý pokus dostal i Dóm v Pise).

Prostě jsem v ráji a stejně se mi nedaří zastavit.

Tedy, zpočátku to šlo dobře. Když jsem se vyspala, seděla na molu a sledovala, jak si kluci hrají v moři, byla jsem blažená. Když jsem večeřela focacciu s olivami, sýrem a vínem, bylo mi úžasně. Pak mě ale doběhl jeden pracovní kopanec a zpráva, se kterou zatím nevím, jak naložit. Přispěla možná i chudokrevnost. A třešničkou na dortu byl můj skvělý nápad, podívat se do okolních přístavů a městeček. Kluci měli jasno - chtějí být v moři, nic víc je nezajímá, nebaví a a výlet je blbý. Od toho momentu se mě držela nespokojenost, živená představou "správné" dovolené.  Setřásl ji třeba cyklovýlet do malého rybářského přístavu s bezva nenavoněnou pláží pro místní... Ale vrátil se. Ten pocit, že BY TO MĚLO BÝT JINAK, ŽE BYCH MĚLA DĚLAT…

Změnil to zcela banální okamžik: stála jsem v koupelně do níž procházelo světlo střešním okýnkem. Kapičky vody se ode mě odrážely, rozstřikovaly, nádherně se ve světle třpytily a vytvářely duhu. Chladivá sprcha v parném dni byla osvěžující a duhová hra kapek mě nadchla!

Mluvili jsme o tom s dětmi. O kráse a o duze, kterou prý dal Bůh lidem po potopě na znamení smlouvy o smíření a přátelství mezi ním a lidmi... Duha přináší naději. Protože je krásná. Vše krásné má schopnost potěšit, vytrhnout z všednosti a probrat k radostnějšímu životu.

Tady je KRÁSA všude: v pohledu na moře i hory, na květiny, domy a sochy, v cvrkotu cikád i v nudli a doušku vína. A na dovolené je čas ji vnímat. Ale není třeba nikam jezdit. Krásný detail se dá najít všude. (Zamilovala jsem se do Instagramu: tolik nádherných fotek na jednom místě. Na "výstavu si můžu odskočit" třeba při svačině...)

Po 8 dnech jsem setřásla nutkavou potřebu "něco" dělat, rezignovala na chování svých nevychovaných dětí a začala si užívat. Škoda, že ne dřív, ale díky Bohu, že to přišlo - studená sprcha v pravý čas a na správném místě.

Jsem koučka a zjevně občas bosá kovářovic kobyla. Zas a znova objevuju Ameriku, zakopávám o svůj perfekcionismus a vracím se k banálnímu řešení: KDYŽ NEJVÍC SPĚCHÁŠ, ZASTAV SE! Chci ten závod vlastně běžet? Je to má trasa nebo jsem se jen nechala strhnout pelotonem? 

Křečkův kolotoč tomu říkám.

Nečekám dokonalost. Právě snaha o ni bývá stresující a paralyzující. Je normální sem tam si naběhnout. Jen jak křeček neběhat v kole příliš dlouho. Ten pocit, kdy z něj vyskočím a zvolím si svou cestu s výhledem za to stojí. Pozor na peloton...

1. Úkol pro Můj rok & Projekt 40:

Hledat, objevovat, vystavovat se a užívat si KRÁSY, jak a kde to jen půjde!

Aby to byl úkol uchopitelný a měřitelný, jak to koučové mají rádi ;-):

Najít si každý den aspoň jednu "perlu" - jeden pěkný detail, něco, co mě potěší, a večer si na ni vzpomenout. Mnoho maličkostí dělá velkou radost

A na dovolenou jezdit bez úkolů a raději snad bez připojení na internet. Digitální nomád ze mě nebude. Byl by to spíš workoholismus s rádoby sexy pojmenováním.

Opravdu KRÁSNÉ léto přeji!